Úvod    O nás    Bohoslužby    Kostelík   Co mám dělat, když   Galerie   Setkání   Ke stažení   Kontakt   Infoportál    

Naše bohoslužba

Husitská bohoslužba

Revidovaná liturgie Karla Farského Církve československé husitské s přihlédnutím k Farského Českému misálu z roku 1920 a původní liturgii. Praha 2009

„Pročež pravím, že naději v Krista Ježíše chovaje, odhodlán jsem, až poznám způsob, setrvati při pravdě až do smrti se svatých a vaší pomocí… Sami tedy slavní mučedníci, takto sdružení u Krále slávy, nechť ráčí přimlouvati se za nás, abychom posíleni jsouce jejich přispěním, jich slávy byli spoluúčastni, snášejíce pokorně, cokoliv Bůh všemohoucí k našemu lepšímu nám zde snášeti ustanoví. Amen.“ Jan Hus 5.června 1415

„Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku. Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku. Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.“ /1.Korinťanům 11, 23-26/

Texty, které čte, modlí se, zpívá:

  • kněz, jsou označeny K:

  • shromáždění věřících, jsou označeny O:

  • lektor, jsou označeny L:

Památce patriarchy husitské církve Karla Farského a všech, kdo v životě Československé církve husitské pracovali na její liturgii.

ThMgr. M. Skočdopole, ThMgr. J. D. Došek, ThMgr. L. Pliska

Přípravné modlitby duchovního

Původně v katolické mši, ze které K. Farský vychází, byly již součástí liturgie. Kněz se spolusloužícími se je modlil na počátku „stupňových modliteb“ u stupňů před oltářem – tehdy zády k lidu (výraz toho, že kněz je z lidu a že hovoří k Hospodinu za obec). Duchovní se zde modlí, aby nehodně nepřistupoval před Boží tvář.

  • K: Ve jménu Otce +, i Syna, i Ducha svatého. Amen. Přistoupím k Božímu oltáři. - k Bohu, zdroji své jásavé radosti.

Žalm 43

Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým! - Tys přece moje záštita, Bože. Proč zanevřel jsi na mě, proč stále chodit mám zármutkem sklíčen v sevření nepřítele? Sešli své světlo a svoji věrnost: ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k Tvé svaté hoře, k příbytku Tvému, - a já tam přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citaru Ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože! Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? - Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh. Sláva Otci, i Synu, i Duchu svatému. - Jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Přistoupím k Božímu oltáři. - K Bohu, zdroji své jásavé radosti. Naše pomoc + je ve jménu Páně. - Který učinil nebe i zemi. Amen.

Úvodní obřady

Vstupní zpěv - Píseň ze zpěvníku (1. sloka) Duchovní, přistupuje ke stolu Páně, shromáždění povstane a společně zpívají.

Blansko – Husův sbor, než přichází kněz, shromáždění povstane.

Pozdrav: duchovní po požehnání se křížem rozepne ruce

  • K: Milost Pána Ježíše Krista + a láska Boží a účastenství Ducha svatého se všemi vámi.

  • O: I s tebou Hospodin.

Blansko – Husův sbor, apoštolský pozdrav, shromáždění sedí.

Úvodní modlitby (stupňové):

  • K: Blahoslaveno buď, ó Bože, Království Tvé v nás a mezi námi po věky věků.

  • O: Bůh v nás a my v Bohu.

  • K: Bože věčný, rty i srdce naše otevři.

  • O: Neboť duch náš touží povznésti se k Tobě v zbožné modlitbě.

  • K: Upřímně se Tobě z hříchů vyznat a vin svých.

  • O: Tobě prosby přednést, chválu vzdát i vroucí dík.

  • K: Bože dobrý, proto k upřímnosti probuď duše naše!

  • O: Aby duch náš viny prost povznesl se k Tobě obětí čistou. -

Uvedení do bohoslužby a úkon kajícnosti (confiteor):

Vstupní antifona - z misálu

Po přečtení antifony, duchovní několika slovy uvede věřící do slavení liturgie; doznání vin se může vynechat při vloženém křtu nebo svátosti manželství. V den slavení svátosti pokání se vkládá do tohoto místa.

duchovní má sepnuté ruce

  • D: V tichém zamyšlení zpytuj každý své svědomí. Přiznej Pánu Bohu svůj hřích a viny a pros jej za odpuštění. Smiř se, se svým nebeským Otcem, a pokud na tobě záleží, i se svými bližními. Je totiž psáno: "Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého." (Jakubův list 5, 16; 1J 5, 16)

Brťov, ztišení a chvíle vnitřní zpovědi.

 

Všichni společně říkají

  • K+O: Bože, Otče předobrý! Tys nás stvořil k obrazu a podobenství svému a proto máme žíti podle svaté vůle Tvé a s Tebou spolupracovati na Tvém díle, Tvůrce všemocný. My však často nedbáme svých povinností a svévolnými činy rušíme zdar Tvého tvoření Tobě k necti, bližním svým a sobě na škodu a hanbu. Proto upřímně se přiznáváme (bijí se v prsa) k pokleskům a hříchům svým a ze srdce jich litujíce, prosíme Tě: Odpusť nám a sílu poskytni, abychom se k Tobě vrátili, byli opět Tvými dítkami a se svatou Tvou vůlí sjednoceni směli podíl bráti na Tvém Království.

Zpívá se:

  • K: Hospodine, z hloubi srdce litujeme, že provinili jsme se před Tebou.

  • O: Odpusť nám a v našem úsilí o nápravu nás posiluj.

  • K: Prosíme Tě, rozjasni již tvář svou nad námi.

  • O: Aby záře lásky Tvé a pravdy Tvé nám opět zradostnila život náš.

  • K: A my s Tebou usmířeni s radostí se věnovali dílu svému.

  • O: V síle Tvé a s Tebou, Hospodine.

  • Duchovní uzavírá úkon kajícnosti prosbou v jistotě zaslíbeného Božího odpuštění: duchovní má rozepjaté ruce

  • K: Smiluj se nad námi, všemohoucí Bože, odpusť nám hříchy a doveď nás do života věčného.

  • O: Amen.

Případné udělení rozhřešení (absoluce): z Agendy CČSH v rámci liturgie

  • K: Odpuštění, prominutí a rozhřešení našich vin nám uděluje všemohoucí Bůh Otec, + Syn i Duch svatý.

  • O: Amen.

Píseň ze zpěvníku (2. sloka)

Blansko – Husův sbor, lektorka čte biblický text.

První čtení:

Lektor čte první čtení z Bible, které se zakončí prostým: Amen.

Kyrie (tužby):

  • K: S myslí mírnou a pokojnou modleme se k Hospodinu!

  • O: Kyrie eleison.

  • Kyrie (tužby) - z misálu nebo obecné:

  • K: Za mír celého světa, za sjednocení všech církví, za vlast i národ, modleme se k Hospodinu.

  • O: Gospodi, pomiluj. K: Za nemocné, umírající, za nešťastné, stísněné, za živé i zemřelé, modleme se k Hospodinu.

  • O: Smiluj se, Hospodine.

Přímluvy (tužby) podle misálu je možné doplnit přímluvami za konkrétní potřeby obce (farnosti), jednotlivých věřících i osobními přímluvami přítomných. Na jednotlivé modlitby a přímluvy potom shromážděná obec odpovídá zpěvem: Smiluj se, Hospodine!

 

Blansko –Husův sbor, přímluvné modlitby, podílejí se na nich zástupci jednotlivých společenství z farnosti

Gloria (Přispěj nám):

V obdobích advent, vánoce, půst a velikonoce má tato modlitba měnící se nápěvy a textové úpravy.

  • K: Přispěj nám, sílu dej a v dobrém nás zachovej, svatý Bože, svou milostí. Pane Bože náš, Tvoje moc je nevýslovná a milosti síla nevypravitelná, Ty sám podle řádu lásky své shlédni na nás v tomto našem sboru, prokaž i nám štědrou milost svou a požehnej dědictví svému. Neboť Tobě jen náleží veškerá čest i sláva, Otci, Synu, Duchu svatému po věky věků.

  • O: A mír a pokoj lidem dobré vůle na zemi. 

Vstupní modlitba (kolekta):

Souhrnná modlitba dne. Měl by ji přednést předsedající duchovní. Tato modlitba je také (tématicky) modlitbou před čtením z Písma (před celou bohoslužbou slova).

Vstupní modlitba - z misálu

Boskovice - kostel, ztišení při vstupní modlitbě.

Bohoslužba slova

Druhé čtení (epištola): Lektor čte první čtení z bible, které se zakončí prostým: Amen.

Blansko – Husův sbor, Lektor čte biblický text.

 

Blahoslavenství: (převzato z východní liturgie).

Duchovní i obec střídavě, podle liturgické doby, zpívají v době vánoční:

  • K: Blahoslavení skromní duchem, neboť jejich je Království Boží. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha vidět budou. Blahoslavení lidé tiší, neboť oni světem vládnout budou. Dnes radujte se a veselte, neboť v nebi máte odměnu svou.

V čase postu, utrpení a umučení Páně:

  • K: Blahoslavení lkající, neboť oni potěšeni budou. Blaze těm, jimž křivda se děje, neboť jejich je Království Boží. Blaze, jimž svět pro to zlořečí, že rozhodli se jíti za Kristem. Dnes radujte se a veselte, neboť v nebi máte odměnu svou.

V čase vzkříšení a zjevování Páně a v době svatodušní:

  • K: Blahoslavení milosrdní, neboť oni také milosrdenství dojdou. Blaze těm, kdo žízní po pravdě, neboť jejich touha přec bude ukojena. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni jistě dětmi Božími již jsou. Proto radujte se a těšte, neboť nebe v duši vaší bude odměnou.

Duchovní před čtením Evangelia, v závěru Blahoslavenství, může tiše říkat:

  • K: Očisť mi srdce i ústa, Bože, abych dobře zvěstoval Tvé svaté Evangelium. Evangelium: Duchovní pokračuje zpěvem dialogu již z kazatelny:

obec povstane

  • K: Slovo Boží.

  • O: Zbožně je vyslechněme.

  • K: Pokoj vám.

  • O: I duchu tvému.

  • K: Čtení svatého evangelia + podle sepsání Matoušova, ...

  • O: Sláva Bohu v Kristu.

Blansko, čtení evangelia.

 

Duchovní čte text evangelia a zakončí slovy:

  • K: Slyšeli jsme slovo Boží.

  • O: Za Tvé slovo Bože dík.

obec usedne

Kázání (homilie):

Vyznání víry (credo): Společně říkají duchovní i lid, o Hodech Božích, liturgických svátcích a svědcích Páně se Vyznání víry zpívá, viz píseň č. 1, střídavý dialog kněze a shromáždění.

  • K+O: Věříme v Boha jednoho, Ducha věčného a Tvůrce všeho, Otce Ježíše Krista i Otce našeho, jenž od věčnosti vládne královstvím duší našich. Věříme v Ježíše Krista, Syna Božího, Světlo ze Světla, Život ze Života, jenž od Otce přišel, životem svým zlo světa i smrti přemohl, aby nám získal království Boží věčné. Věříme v Ducha Božího, jenž od věčnosti do věčnosti vše oživuje, v Ježíši Kristu se zjevil, skrze proroky a otce naše mluvil a v nás chce přebývat. Věříme v život věčný, Dobra, Pravdy a Krásy tak, jako jsme přesvědčeni o smrti zla i zlých. Věříme, že Otec nebeský nás proto stvořil, abychom, Ducha Božího v sobě majíce, šťastni byli, život Pravdy žili, Pravdy Boží hájiti se nebáli a života věčného tak jistě dosáhli. Tak staň se!

Rudice - kaple, nasloucháme kázání.

Slavení večeře páně

Zpěv k přípravě darů - ♫ Píseň ze zpěvníku (3. sloka)

Během 3. sloky písně mohou přinést věřící chléb a víno a příp. i sbírku ke Stolu Páně.

OBĚTOVÁNÍ (ofertorium, přinášení darů)

Může být uvozeno vhodným biblickým veršem (1 Petrova 2, 4 – 5; Římanům 12, 1; Žalm50, 23):

  • K: Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr nebo sestra má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem či sestrou; potom teprve přijď a přines svůj dar. (Matouš 5, 23 – 24)

  • K: V míru a pokoji podejme srdce svá Bohu v oběť svatou

  • O: Na usmířenou a v oběť chvály!

kněz rozloží ubrousek (korporál) – není-li již vše rozloženo, postaví na něj odkrytý kalich a paténu s velkou hostií; nalije do kalichu víno a trochu vody, pozdvihne kalich a hostii a pokračuje:

Rudice - kaple, kněz pozdvihuje kalich a hostii.

 

Modlitba nad dary (secreta, superoblata):

Modlitba nad dary má tento neproměnný Farského úvod a závěr. Vkládá se proměnná modlitba nad "oddělenými" dary z misálu.

  • K: Všemohoucí Bože, věčný Dárce života, Tobě předkládáme z ušlechtilých darů země a svého díla tento chléb a kalich vína s prosbou, abys obojí v Duchu svatém posvětil spásnou přítomností svého Syna. Vyznáváme, že jen z Tvé vůle a lásky žijeme, tak, jak v nás toto poznání víry obnovil náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus.

Modlitba nad dary - z misálu

  • K: kněz po přečtení z misálu pokračuje: ...Jehož milost v moci Tvého Ducha kéž zůstává s námi se všemi po věky věků.

  • kalich přikryje pokrývkou (pallou)

  • O: Amen.

Eucharistická modlitba

Eucharistické modlitby (anafory) je možno měnit podle liturgického roku. U každé anafory je upozorněno na to, pro jaké období je vhodná a zda má svou vlastní prefaci či nikoli.

Preface (mešní chvalozpěv): začíná dialogem před prefací

kněz má rozepjaté ruce a za zpěvu ruce pozdvihne

  • K: Vzhůru srdce!

  • O: Zvedněme k Hospodinu!

  • K: Píseň díků pějme Hospodinu, Bohu svému.

  • O: Důstojno a správno jest!

Preface - z misálu

Preface (předzpěv, chvalozpěv) zahajuje děkovnou eucharistickou modlitbu (anaforu). Je v misálu pro každou liturgickou dobu. Následující preface jsou od Dr. K. Farského:

kněz má rozepjaté ruce

Preface vánoční pro dobu od Božího Hodu vánočního

  • K: Vpravdě je důstojné a správné, dobré a spasitelné, svatý Otče, všemohoucí věčný Bože, abychom Ti, se srdci pozdviženými, v radosti celé země, zpívali děkovnou píseň. Tobě dnes: že jsi před zraky mocných národů zjevil nám malým pravdu a svou spravedlnost. Neboť z temnoty noci nám zasvítil den posvěcený, zářící, jenž dává sestoupit nebesům do duše člověka, aby odvěký hřích zloby a slabosti byl z nás sňat novým zrozením v Ježíši Kristu. A proto se všichni veselte s námi u těch památných jeslí, v nichž leží Dítě, jehož jméno je: Rádce přepodivný, Pán míru, Syn Boží, Král slavný: A hle, už nám také nese spásu, on, Svatý, Silný. Proto se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o Tvé slávě a voláme: Svatý, Svatý, Svatý…

Preface postní pro dobu od Popeleční středy:

  • K: Bože, Otče, Ty, jenž jsi věčným zdrojem veškerého života. Ty svou vůlí křísíš všecko mrtvé k životu. Udržuješ a vedeš všecko ke svému cíli, od zářivého krystalu ledu až po dálavy hvězdných světů stejně jako všechno na zemi. Ten cíl a smysl všeho je Ježíš Kristus, Tvůj Syn, náš Pán a Spasitel. Stvoř v nás tedy, Bože, Duchu věčný, nová srdce, abychom si vždycky znovu a znovu byli vědomi svého úkolu, abychom plni Ducha svatého překonávali svou žádostivost a hřích a tak očekávali slavnost velikonočních tajemství. V nich jsme dostali počátek Tvého života, v nich rosteme k plnosti Tvého synovství skrze našeho Pána, Ježíše Krista. Skrze něho Tě chválíme a se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o Tvé slávě a voláme: Svatý, Svatý, Svatý… 

Preface velikonoční pro dobu od Hodu Božího velikonočního včetně

  • K: Vpravdě je důstojné a správné, dobré a spasitelné, svatý Otče, všemohoucí věčný Bože, aby se v tomto dnešním čase radovala celá země. Veselme se i my, když vzpomínáme na naše doby temnoty. Tento čas je čas blahoslavený, ve kterém se snoubí nebesa i země a božské s lidským. Toto je ten čas, ve kterém Kristus zlomil pouta násilí, když se sám nepoddal ani zlobě ani slabosti. Ta přepodivná láska: dát vlastní život za své bližní. A proto, pojďme za ním a odložme přitom lež i zlost, hrubost i slabost. Povznesme svá srdce k Boží lásce, ať radostným zpěvem zní nejen tento chrám (sbor), nýbrž i naše domovy a celý náš svět, když se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o Tvé slávě a voláme: Svatý, Svatý, Svatý…

Preface pro liturgické mezidobí:

  • K: Vpravdě je důstojné a správné, dobré a spasitelné, svatý Otče, všemohoucí věčný Bože, abychom Ti vždycky a všude dobrořečili za to, žes nás nikdy neopustil – ani v dobách temna, pronásledování – ani v dobách našeho vlastního bloudění. Z nicoty jsi nás vždycky zase uvedl v život. Učinil jsi nás svědky velkých věcí Tvé slávy. Vpravdě je spravedlivé, abychom vždy a všude Tobě radostně děkovali za jednorozeného Tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, že z nízkosti našich vášní nám opět a opět ukazuje pravou cestu do Tvého Království věčné blaženosti. Vpravdě je dobré a spasitelné v Duchu svatém zpívat Tobě, Bože, vděčné chvály. Duch svatý, Utěšitel, nám dává sílu k činům a pozvedá nás do nebeského Království. Za to vše a všecka jiná dobrodiní i za vše, co je skryté, se všemi nebeskými zástupy zpíváme Tobě, Trojjediný Bože, píseň o Tvé slávě a voláme: Svatý, Svatý, Svatý…

Preface v den M. Jana Husa a Jeronýma Pražského:

K. Farský uvedl v prefacích husitský chvalozpěv z „Voltářní knihy Adama Táborského“.

  • K: Všemohoucí věčný Bože, jenž jsi naší zemi dal tuto slavnost věrných Čechů, a který jsi naši zemi posvětil jejich velebnou a svatou krví, neboť oni Tvou svatou pravdu milovali. O Tobě pravověrně svědčili a raději zemřeli, než aby se Tvé pravdě a Tobě zpronevěřili: Svatý Mistr Jan Hus a svatý Jeroným byli oba zapáleni ohněm, který dáváš Ty. Proto se pozemského ohně nebáli, ale za modliteb a za veselého zpěvu jej podstoupili. Blahoslavení a věrní Čechové, kteří jste pro krev Ježíše, našeho Pána, zemřeli a smrti se nezalekli, neboť se již radujete a nás Čechy vyvádíte z bezradnosti a strachu! Jste šťastní, neboť skrze mučednictví jste se zrodili v Království nebeském s pomocí Ježíše Krista, našeho Pána. - Také my se připojujeme k jejich chvalozpěvu a se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o Tvé slávě a voláme: Svatý, Svatý, Svatý…

Blansko – Husův sbor

 

Na konci preface kněz sepne ruce a spolu s lidem zpívá:

Svatý (Sanctus):

  • K+O: Svatý, Svatý, Svatý Hospodine zástupů. Plná jsou nebesa i všecka země Tvé slávy. Sláva Ti na výsostech! Ale požehnaný též, jenž přichází tu k nám Tvým jménem. Sláva Ti, sláva Ti na výsostech.

Eucharistická modlitba (kánon, anafora)

Zde obecná podle Hippolyta (doplněna o Farského vzpomínky) - jinak dle lit. doby; jedná se o nejstarší dochovanou eucharistickou modlitbu církve, tzv. anaforu mučednické církve Kristovy – církve tolik blízké husitství. (Hippolyt zemřel mučednicky na Sardinii v roce 235 po Kristu spolu s biskupem Poncianem.)

  • K: Děkujeme Ti, Bože, náš Otče, skrze Tvého milovaného Syna, Ježíše Krista. Poslal jsi nám jej, když se naplnil čas, jako Spasitele a Vykupitele a jako posla Tvé svaté vůle. On, Tvé věčné Slovo, je s Tebou nerozlučně spojen. Skrze něj jsi všechno stvořil a viděl jsi, že je to dobré. On se stal skrze Ducha svatého člověkem, narodil se z Marie, a Tys nám ho zjevil jako svého Syna. Aby naplnil Tvou vůli a shromáždil Tvůj svatý lid, rozepjal v bolesti své ruce a ty, kdo v Tebe věří, vykoupil z utrpení. Dobrovolně se vydal na smrt, aby smrt zbavil moci. Zlomil pouta zla, odvrátil naši záhubu a zvěstoval vzkříšení.

obec povstane kněz má sepnuté ruce

  • K: Neboť když Pán Ježíš seděl s apoštoly svými naposled a své dílo lidstvu zpřítomnit chtěl pro věky budoucí: Vzal chléb (bere chléb), děkoval za něj, lámal a rozdával jim jej. VEZMĚTE A JEZTE Z NĚHO VŠICHNI. TOTO JE TĚLO MÉ, KTERÉ SE DÁVÁ ZA VÁS! !!!

Blansko – Husův sbor, pozdvižení kalicha.

 

z kalichu sejme pokrývku (pallu)

  • K: Pak i kalich s vínem (bere kalich) po večeři vzal, aby zůstavil nám smysl svého životního utrpení a v srdce vštípil přesvědčení, že se má člověk jeden druhému obětovat a pít z kalicha života sladké i trpké, příjemné i odporné. S požehnáním jim z něho dával pít: TENTO KALICH JE TA NOVÁ SMLOUVA V KRVI MÉ, KTERÁ SE VYLÉVÁ ZA VÁS. TO ČIŇTE NA MOU PAMÁTKU!

kalich přikryje pokrývkou (pallou)

O: Amen. Kdekoli shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém, tam já, tam já jsem vprostřed nich. chvíle ticha

  • K: Kristus vprostřed nás!

  • O: S námi jest a povždy bude!

chvíle ticha

obec se posadí; kněz má sepnuté ruce

  • K: Je to velké tajemství víry. Tvou smrt zvěstujeme, Tvé vzkříšení vyznáváme a na Tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste. Amen.

Prosby za Ducha svatého (epiklese): kněz má rozepjaté ruce

  • K: Děkujeme Ti, Bože, že smíme stát před Tebou a můžeme Ti sloužit. A prosíme Tě: Sešli svého svatého Ducha na tyto dary i na svou církev a shromáždi ji v jednotě u svého stolu. Posiluj ji svým Duchem ve víře v Tebe skrze svého Syna, Ježíše Krista, kterého jsi nám daroval.

Rudice - kaple, za Stolem Páně

Vzpomínka na živé i zesnulé (memento):

  • K: Pamatuj, Bože, na svou církev, veď ji k dokonalosti lásky v jednotě s naším patriarchou N , naším biskupem N , a se všemi, kdo jsou pověřeni, aby v Tvé církvi konali službu. Pamatuj, Bože, na své služebníky a služebnice, které Ti dnes připomínáme ( Pamatuj dnes zvláště na N ) V připomínce Ježíšovy svaté oběti a jeho díla, vzpomeňme také na ty, kteří sjednoceni s ním ve svém životě, předešli nás již ve víře na věčnost. (Vzpomeňme na N .) Vzpomeňme i všechny ostatní, vzpomeňme svatou pravdu mučedníků N , vyznavačů N , Matku Ježíšovu Marii, vzpomeňme tyto všechny, abychom věrně hospodařili se zděděnou hřivnou jejich životního díla a abychom ji rozhojněnou odkázali budoucím. Těm všem a všem věrným zesnulým přej, Pane, odpočinutí.

chvíle ticha a pak kněz zvolna pokračuje, drží paténu a kalich pozdvihnuty

  • K: Skrze Něho a s Ním a v Něm je Tvoje všechna čest a sláva, Bože, Otče všemohoucí, v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků. Amen.

Přijímání (Communio)

Modlitba Páně: husitský nápěv z roku 1420, kněz má sepnuté ruce

  • K: Vyslyš nás, nebeský Otče! Avšak nikoli pro naši hodnost, která v nás není, ale pro zásluhy Ježíše Krista, našeho Pána, z jehož příkazu k Tobě takto společně voláme:

Kněz má při modlitbě rozepjaté ruce, obec povstane

  • K+O: Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé, přijď Království Tvé! Buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi! Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé je Království i moc i sláva na věky. Amen.

Lámání (zpřítomnění golgotské oběti):

Lámání bylo v době Farského nad kalichem. Dnes u řím. kat. nad paténou. Celý smysl této části je v symbolickém znázornění (a tak reálného zpřítomnění!) smrti a vzkříšení Ježíše Krista – čili jeho oběti. Smrt je rozlomení, zmaření hostie. Položení Krista do hrobu znázorňuje pravá půle hostie položená na paténě. Vzkříšení je vhození malé částečky z rozlomené levé půle hostie do kalichu – „oživení“. Následné složení obou rozlomených půlí hostie, jejich ukázání, symbolizuje opět neporušené vzkříšené tělo Ježíše Krista.

kněz odkryje kalich, vezme velkou hostii do výše prsou a za zpěvu ji uctivě pozvedá

Blansko- Husův sbor, pozdvižení hostie

  • K: Chléb živý, Bože,

  • O: dal´s nám v Ježíši Kristu, Pánu našem.

  • K: K slávě své a k naší spáse. Láme se nám zaslíbený ten chléb nebeský,

láme hostii na dvě části, pravou část položí na paténu, levou půli hostie drží v levé ruce a pokračuje

  • K: svatý dar všem dětem Božím daný; povždy přijímán a neubývající nikdy a posvěcení dávající těm, kdo přijímají jej! Pokoj Páně povždy s vámi!

  • O: I s duchem tvým.

kněz odlomí z levé půle hostie malou částečku a vhodí ji do kalichu, zbylou levou půli hostie přiloží na paténu k pravé části; přikryje kalich pokrývkou (pallou) – nepřikrývá, nenásleduje-li "Pozdravení pokoje";

Pozdravení pokoje

možno vložit; pokoj plyne z Kristovy oběti, která je zde zpřítomněna lámáním chleba Takto bylo na tomto místě v misálu CČS z r.1920.

  • K: Pane Ježíši Kriste, Tys řekl svým apoštolům: Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám. Nehleď tedy na naše hříchy, ale na víru své církve, a podle své vůle ji naplňuj pokojem a veď k jednotě. Neboť Ty žiješ a kraluješ na věky věků. Pokoj Páně ať zůstává vždycky s vámi. rozepjaté ruce J/K: Pozdravte se navzájem pozdravením pokoje. věřící i duchovní za Stolem Páně se mezi sebou navzájem pozdraví podáním ruky a slovy „pokoj s tebou“ či podle zvyku obce Modlitba před přijímáním:

  • K: Vyslyš nás, Pane Ježíši Kriste, z trůnu věčné slávy své a přijď a posvěť nás! Ty sám nás učiň hodnými přijmout přečistou svátost chleba a kalicha v účastenství s Tebou.

Beránek Boží (Agnus Dei):

kněz sejme z kalichu pokrývku (pallu), byl-li kalich přikryt, ukáže shromážděnému lidu hostii a říká:

  • K: Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa. Skláníme se před Tebou ve svaté úctě a doznáváme i prosíme:

  • K+O: Pane, nejsme hodni, abys vešel k nám, ale řekni jenom slovo a uzdraveny budou duše naše. říká se třikrát; kněz drží v levé ruce obě poloviny velké hostie, pak čte antifonu

Antifona k přijímání (výzva) – z misálu

  • K: V úctě a s důvěrou přistupte. (nápěv z původní liturgie K. Farského)

Zpěv k přijímání (Požehnaný…):

Následující zpěv lidu i kněze symbolicky vítá přicházejícího vzkříšeného Ježíše Krista do společenství obce, které se On zpřítomňuje.

Za zpěvu jde kněz s přisluhujícími s okřínem (paténou) a kalichem od Stolu páně k lidem.

  • K+O: Požehnaný, jenž přichází k nám jménem Páně, Hospodin v něm sám tu zjevuje se nám.

Přijímání (communio):

Kněz podává věřícím omočenou hostii v kalichu se slovy: Kristus Pán s tebou, bratře (sestro). Během přijímání zpíváme společnou píseň, nebo jemně preludují varhany.

Kněz přijímá jako poslední se slovy:

  • K: Pán Ježíš Kristus uchovej našim duším své Království věčné. Amen.

Blansko, přijímání Večeře Páně

 

Po přijímání kněz říká: K: Kristus se dotkl našich srdcí. Kéž odstoupí od nás naše nepravosti a viny naše jsou zahlazeny. Nalije se do kalichu zbytek vody Skvěj se, Jeruzaléme, a jásej, Sione, že sláva Hospodina, Tvého Boha, vzešla nad tebou. Neboť hle, Král tvůj navštívil tě slavný, Beránek náš čistý přišel k tobě. Nechť kraluje.

Jáhen, přisluhující nebo kněz smete utěrkou (purifikatoriem) drobty z patény do kalichu, vypláchne vnitřní stěny a obsah vypije; kalich vytře utěrkou (purifikatoriem) a postaví jej na oltář; potom přeloží na kalich utěrku (purifikatorium), na ni paténu, na ni pokrývku (pallu) a na ni složený korporál.

po vyčištění kněz říká:

  • K: Vyznáváme:

  • K+O: Jsme živi, avšak již ne my. Žije v nás Kristus.

  • K: Amen. obec usedá

Modlitba po přijímání (postcommunio):

kněz má rozepjaté ruce

  • K: Modleme se:

Modlitba po přijímání - z misálu

Blansko kaple, modlitba po přijímání

Krátká sdělení:

- biblická hodina - mládež, děti - úřední hodiny farní kanceláře (zpovědi, přípravy na svátost křtu, manželství…) - různé sborové akce náboženské obce (farnosti), diecéze či celé církve - možno vyzvat k modlitbám za konkrétní potřebu (modlitební týden aj.)

Závěrečné obřady

Požehnání: duchovní žehná vztaženýma rukama; obec povstane

  • K: Pán s vámi!

  • O: I s duchem tvým!

  • K: Požehnání všemohoucího Boha Otce a mír Ježíše Krista + i milost Ducha svatého nechť sestoupí na nás a zůstane nám i budoucím. O: Po věky věků!

Obec usedne

Píseň (4. sloka)

Blansko, loučíme se před kostelem

 

Rozložení liturgického náčiní na oltáři: Převzato z Tuháčkova misálu pro Církev československou.

Liturgické barvy:

Liturgické barvy mají symbolický význam pro život víry. Pomáhají lépe si uvědomovat liturgický čas církve a tak i čas pro svou spásu. Symbolika barev patří k člověku a je na něm, do jaké míry ji bude chtít využít v církvi a pro církev, avšak v souladu i s řády církve.

bílá barva (radost, sláva) vánoční, velikonoční, o slavnostech a svátcích Páně, Marie, andělů a svatých svědků Páně - kromě mučedníků; fialová (pokání, obrácení) doba adventní a postní, pohřební (jako černá); černá (pohřební - jako fialová); červená (oheň - svatý Duch a krev) na Květnou neděli, Velký pátek, při bohoslužbách ke cti Ducha svatého a o svátcích mučedníků (Mistr Jan Hus, Jeroným Pražský...)

Orientačně další barvy, které církve používají: zelená (naděje) výhradně o nedělích a o všedních dnech liturgického mezidobí; růžová (radost uprostřed kajícího období) pouze pro dva dny církevního roku: 3. neděli adventní a 4. neděli postní

Výňatek z bohoslužebného řádu CČSH (z historie):

bohoslužebná kniha 1952 (s pozn. z řádu 1971) má tato ustanovení: - liturgii konat kdykoliv (a kdekoliv na vhodném místě - 1971) - texty recitovány (čteny – 1971) či zpívány nahlas - účast lidu nevylučovat - liturgie nemá trvat déle než hodinu - klekání všude nahrazeno povstáním (zpravidla pokleknutí nahrazujeme povstáním – 1971) - talár černý s kalichem (1921 odhlasována bílá rocheta) - štóla barvy (základní barvy – 1971) bílé nebo světlé předepsaného tvaru; černá štóla jen o pohřbech (jáhen o pohřbech se svolením svého faráře také) - ubrus stolu Páně barvy jasné, může být bílý (je bílý - 1971) - jiné liturgické tvary jen pro zvl. příležitosti či účely (v souladu!)

D = duchovní (společný název), K = kněz, J = jáhen, L = lektor, O = obec; strofy naznačují možný dialog se spolusloužícím (koncelebrantem)

 

Náboženská obec Československé církve husitské v Blansku Telefon: 606 702 768 E-mail: fararmartin@seznam.cz